Řeknu Vám, být sochou v Benátkách, není žádný med. Ať představujete sebe významnější osobnost či národní symbol, můžete si být naprosto jistí, že na vaší hlavě, vždycky bude sedět racek
Řeknu Vám, být sochou v Benátkách, není žádný med. Ať představujete sebe významnější osobnost či národní symbol, můžete si být naprosto jistí, že na vaší hlavě, vždycky bude sedět racek. Nutno podotknout, že díky tomuto opeřenci dostávají sochy výraz, se kterými autoři nejspíše nepočítali. Třeba mužný Tommaseo na Santo Stefano, vypadá s rackem na hlavě vyloženě nešťastně, kamenný lev na San Marco se v přítomnosti racka tváří dost podrážděně, kdežto usměvavá socha Goldoniho si vyloženě s rackem notuje. Skoro by se dalo říct, že naše rčení ,,mít péro za kloboukem" by v Benátkách mohli změnit na velmi pravděpodobné ,,mít racka za kloboukem" ( Upřímně, co se týče mé hlavy a mého klobouku, raději bych zůstala u první verze. )
Benátští rackové. To je jedna veliká kapitola. Rackové patří do Benátek stejně jako Kampanila sama. Mimochodem na jejím vrcholu, sedí taky.
Než jsem poznala Benátskou odrůdu těchto opeřenců, byl pro mě racek symbol té největší svobody. Moje romantická představa o těchto tvorech byla navíc podpořená knížkou- Jonathan Livingston Racek. Živočich s obrovskou noblesou, vznášející se nad mořem, který si užívá vítr a krmí se rybami.
Čím myslíte, že se krmí rackové tady? Tak jestli doufáte, že zůstávají u mořské stravy, jako jejich kolegové v jiných koutech světa, tak se pletete. Místní rackové se živí pizzou ( Itálie - jaké klišé) !! A rozhodně si na ní nechodí pochutnávat do místních ristorante, nýbrž jí vytrhnou nic netušícím lidem z ruky. Jojo. Jestli existuje v Benátkách nějaké reálné nebezpečí, tak to nejsou temné uličky ani pochybné existence v maskách. Jsou to páni rackové, ohrožující všechno co vypadá, jako jídlo. Pizzou to začíná a pokračuje to k sendvičům, namazaným houskám, nudlím... Už několikrát jsem byla svědkem toho, jak hladovým turistům, doslova utrhli sousto od úst. Prostě vám to vytrhnou z ruky a letí. Více zlomyslní rackové se do jídla pustí hned před Vámi a vy musíte přihlížet, jak vaše tři eura mizí v ptačím chřtánu. Stalo se to i naší Kyungmin. Celá hladová si cestou ze školy koupila kousek pizzy a než si stihla říct ,,buon", racek zaplápolal a Kyngmin měla po obědě i po náladě. Od té doby, kdykoliv vidí racka, tak spojí ruce ve střílecím gestu a křičí ,,beng, beng".
Navíc zdejší rackové nejsou jen zlodějové, ale i kanibalové. Teda nepožírají sebe navzájem, ale na takových holubech si občas smlsnou. Takže, kdyby se vám náhodou stalo, že v Benátkách na ulici potkáte něco, co kdysi vzdáleně připomínalo holuba, teorii o vlkodlacích či hladových studentech můžete zavrhnout. Za vším hledej racka. To samé platí o odpadkových koších. Pokud ráno vidíte kolem košů apokalypsu není to opět dílem lidské ruky, nýbrž racčím pařátem. Chuligáni. Myslím, že máme docela štěstí, že se k nim nedostal film od Alfreda Hitchcocka.
Kde rozhodně nesvačit : Pokud chcete, aby jídlo, které jste si připravili do Benátek na výlet, doputovalo do vašeho žaludku, rozhodně se nepokoušejte svačit na San Marco. Dalším ohroženým stanovištěm je plac, před Santa Lucia. Tady se odehrává nejvíce jídelních krádeží. Ovšem, před racčím gangem nejste v bezpečí nikde, kde je volnější plocha. Tzn. Campa. Pokud vás přeci jen přepadne na ostrově hlad, vydejte se hledat úzké uličky. Je možné, že v nich narazíte na spoustu pokladů, ale na racka určitě ne.
Bezpečné potraviny ke konzumaci: Všechny druhy ovoce a zeleniny. Pokud se rozhodnete dopřát si banán, nebojte se toho. Rackové nejsou vyznavači zdravé stravy.
BUON APPETITO!
