,,So good" syndrom vyměněné tašky a roztomilá holčička

Bydlet v jednom bytě s holkama, ze třech různých koutů světa je nesporně obohacující zkušenost. Nejenže, získáte vědomostmi o jiné kultuře, tradičních pokrmech, jídelních zvyklostech, ale TAKY  nahlédnete  do tajů cizokrajné kosmetiky - už teď si lámu hlavu nad tím, že jsem vybavená jenom řasenkou - zvíte toho mnohé o amerických mopech, o tom, že třídit plast není všude tak populární a že ta paní bez oblečení na youtube není vůbec pornoherečka, ale slavná zpěvačka, která ovládá hudební průmysl na druhém konci světa!  Navíc se naučíte spoustu praktických slovíček v jiných jazycích (když si je  zapamatujete). Takže, až se vrátím domů, budu své kamarády překvapovat novými lingvistickými znalostmi a přípitkem na zdraví v korejštině.                                         

Ovšem generálním jazykem na našem bytě je angličtina. Získala jsem pocit, že je to oprávněně jazyk diplomatů- všechno se v ní hrozně přehání! S holkama se nejčastěji společně potkáváme v kuchyni a naše rozhovory se neobejdou bez přidání ,,so"! Najednou je všechno ,,so good" ,,so bad" ,,so nice" ,,so good smell" Domnívám se, že tato ,,problematika" s výše zmíněným větným ekvivalentem není jen záležitostí našeho dívčího doupěte. Po jedné z mála přednášek v angličtině, jakási holčina konstatovala, že ač to bylo ,,so hard", ten profesor je ,,so kind and clever" a jeden mládenec okomentoval univerzitní toalety slovy ,, so disgusting".

Přendavání předmětů z kabelky do kabelky je asi hororem všech žen. Vždycky, když tento neuvážený krok udělám, zapomenu si něco v kabelce č. 1 a v č. 2. to samozřejmě pak chybí. Říkám tomu syndrom vyměněné tašky. Co se vyplatí jako prevence- koupit si  5x jelení lůj a do každé kabelky umístit balíček kapesníčků, aby se vám nestalo, že v tížené smrkací situaci - zvláště, když jste alergik - budete nešťastně lovit něco, co aspoň vzdáleně připomíná šnuptychl.                                 

Syndromem vyměněné tašky, začal minulý týden můj ,,so bed day".  Šla jsem na přednášku a už na Ponte di Rialto mě přepadla smrkací krize. Domnělý balíček kapesníčků, trefně pojmenovaný Tempo per raffreddore- čas na nachlazení- v tašce prostě nebyl. Po příchodu do univerzitní budovy a záhy na toalety, jsem se vrhla na stojan s papírovými ubrousky na ruce. Samozřejmě, jsem si udělala zásobu na cestu domů. Další zrada mojí kabelky přišla na přednášce. Normálně mám v tašce asi 15 tužek různých značek, typů, tlouštěk i barev. Nebyla tam ani jedna. Začala jsem svojí kabelku obracet vzhůru nohama a podezřívat jí, že má v sobě černou dírou, protože jsem byla přesvědčená, že všechno jsem si do ní pečlivě připravila.                           

 ,,No tě pic, jsem na přednášce bez propisky, na přednášce v ITALŠTINĚ bez propisky!!!" Kolemsedící  na půjčení nic neměli a nebo si vesele ťukali zápisky do notebooků. Po skončení hodiny, jsem si chtěla najít pár slov ve slovníku, kterým jsem nerozuměla. Jakmile jsem slovník otevřela, vypadl na mě celý, krásně růžový balíček kapesníků i má oblíbená tužka s hrotem číslo čtyři!  Normálně bych si řekla ,,ty jsi blbá kráva", ale místo toho, jsem úplně nahlas sama sobě řekla ,,Jéjé ty jsi ale roztomilá holčička !" 

Tuším, že mi ta angličtina, zde tak něžně používaná, asi leze na mozek. Zapomněla jsem podotknout, že nejoblíbenějším větným spojením u nás na bytě i v celé erasmus skupině je slovo ,,so cute " Tak, kdo, by nezačal zmatkovat?!?